Orgánové nespecifické autoprotilátky

-        jsou orgánově nespecifické, zaměřené na komplex různých nukleárních antigenů

-        při pozitivním nálezu je nutné doplnit vyšetření titrací a stanovením izotypu (t.j. zda jsou IgM ,IgA nebo IgG)

-        přítomnost antinukleárních protilátek nemusí znamenat autoimunitní onemocnění, zejména pokud jsou převážně izotypu IgM v nízkých titrech. ANA v izotypu IgA a IgG představují větší riziko autoimunitního onemocnění

-        častější výskyt je s přibývajícím věkem (u jedinců nad 60 let je udávaná pozitivita 20-60%)

-        u pacientů s podezřením na autoimunitní nebo systémové imunopatologické onemocnění

-        vyšetření je vhodné před terapií imunomodulačními látkami a v jejím průběhu

 

-        jako ENA se označují jaderné struktury s nižší molekulovou hmotností, které jsou separačními postupy oddělitelné od velkých molekul jaderných biopolymerů

-        zjištění přítomnosti autoprotilátek ENA provádíme jako screening a dále typizaci, stanovení protilátek proti jednotlivým antigenům (Sm, SS-A, SS-B, Jo-1, Scl-70, RNP), Při sporném výsledku provádíme konfirmační metodu detekce.

-        diagnostika některých vzácnějších kolagenóz a obtížně zařaditelných případů: Sharpův syndrom, Sjörgenův syndrom, SLE, systémová sklerodermie, dermatomyositis-polymyositis, a další

-        u systémového onemocnění zejména systémový lupus erytematodes (SLE) - u aktivního SLE u více jak 90% případů. Vzácně může být u SLE pozitivita anti dsDNA při negativním ANA ve screeningovém testu.

-        ostatní onemocnění např.: MCTD (smíšená choroba pojiva a překryvný syndrom), polékové SLE, systémové sklerodermie, polymyositis, dermatomyositis, Sjögrenův syndrom, myastenia gravis, tyreotoxikóza, aj

 

Anti-nukleosomy
Antinukleosomální protilátky jsou specifickým a časným markerem SLE (podle literárních údajů se objevují dříve než protilátky proti ds DNA) a vhodně doplňují současnou dostupnou laboratorní diagnostiku

 

Revmatoidní faktory jsou imunoglobuliny s protilátkovou aktivitou k C-koncové části konstantní oblasti těžkého řetězce IgG, Fc fragmentu.

Objevují se v séru pacientů s revmatoidní artritidou, s menší frekvencí pak i při dalších onemocněních. V nižších titrech se může vyskytnout u chr.infekcí( jaterní) a nádorových onemocnění.

 

 RF IgM, IgG a IgA mohou být přítomny jednotlivě i současně v závislosti na klinických parametrech a aktivitě onemocnění

 

-          jsou vysoce specifické pro RA, jsou proto výraznou diagnostickou pomocí, především v časných fázích nemoci, kdy klinická diagnóza bývá ještě obtížná.

 

Protilátky proti filagrínu
Už delší dobu je známo, že pacienti s RA vytvářejí protilátky, které byly označovány jako tzv. antiperinukleární faktory či antikeratinové protilátky. Tyto protilátky jsou zaměřeny především proti filagrinu, obsahujícímu změněnou aminokyselinu arginin na citrulin. Tyto protilátky se vyskytují u nemocných s RA (specificita - cca. 95%, sensitivita - 33 - 87% v závislosti na použité metodě). Test zpřesňuje diagnózu zvláště u seronegativních RA.

 

-        zejména systémové nekrotizující vaskulitidy, některé formy rychle progredující glomerulonefritidy

(dourčování pozitivity ANCA: MPO, PR3, dále možno roztestovat BPI, elastázu, katepsin G, lyzozým, laktoferin)
Protilátky proti myeloperoxidáze (MPO, p-ANCA) a proteináze-3 (PR3, c-ANCA)

-        cANCA (cytoplasmatická) - proti proteinase - typická pro Wegenerovu granulomatosu

-        pANCA (perinukleární) - proti myeloperoxidase - typická pro polyarteriitis nodosa, při podezření na p ANCA nutno doplnit ELISA test

 

.

 

-        antifosfolipidový syndrom primární nebo sekundární, habituální potraty, trombózy, mozkové cévní příhody ischemického charakteru v mladším věku

Antifosfolipidové kofaktory- proteiny vykazující silnou schopnost vázat fosfolipidy:
Protilátky proti beta-2-glykoproteinu (B2-GP I) IgM, IgG

 

-        u pacientů s chronickou aktivní autoimunitní hepatitidou

-        akutní virová hepatitis B a C, infekční mononukleosa, CMV infekce, systémové imunopatologické stavy, poinfarktový a postperikardektomický syndrom

 

-        u pacientů s primární biliární cirhózou

-        polékový SLE, chronická aktivní hepatitis a cirhóza, systémová sklerodermie, dermato/polymyositis, Crohnova nemoc, celiakie...

-         

-          některé formy chronické aktivní autoimunitní hepatitidy zejména ve vztahu s chronickou hepatitidou C